Tučňák na cestách: Něco z Kanára

Druhá polovina loňského roku s sebou přinesla tolik trablů, že jsem na začátku toho nového měla intenzivní chuť dát tomu nový směr.
Když na mě v průběhu vánočnich svátků vyskočila velmi výhodná nabídka (letenka za dvacet euráčů) lednového, byť značně krátkého, pobytu na Fuerteventuře, moc dlouho jsem neváhala. Ke Kanárům jsem začala mít velmi vřelý vztah. Původní předsudky se totálně proměnily a dneska bych tam nejradši jezdila pořád. Prostě mě bavěj. Vůbec mě neodradilo, že tenhle ostrov patří údajně mezi ty nejmíň lákavé, což je způsobeno jeho vyprahlostí a dojmem měsíční krajiny. Vlastně mě zrovna tahle jeho tvář doslova lákala. P. se dal poměrně snadno přesvědčit, stačilo vyslovit "Pojedem se na chvíli ohřát" (v tomhle ročním období tam nejvíc fičí a Atlantik je tradičně studený, ale nepříznivé informace se mají dávkovat opatrně). Mému opakovanému lákání k cestě na zimní Island odolával velmi rezistentně (tam se možná nelze ohřát ani u kamen).
Provedla jsem krátký průzkum leteckého spojení v kombinaci s nabízeným termínem ubytování a bylo hotovo. Nechtělo se nám s nikým diskutovat a polemizovat na téma "Je to nejhnusnější ze všech kanárských ostrovů" nebo "Na tři dny? Že se vám chce!", takže jsme raději naší výpravu utajili do poslední chvíle.
Pojala jsem to v duchu "hlavně se neuštvat", takže bez plánu jakýchkoliv výletů. Ne, že bych jich v hlavě pár neměla, ale rozhodla jsem se netlačit na pilu a když se nějaký podaří bude to bonus navíc. Prostě vypadnout a trochu si odpočinout od běhu všedních dní. Protáhnout to o pár dní bylo sice velmi lákavé, ale cenově už někde jinde.
Nabízený luxusní čtyřhvězdičkový hotel s polopenzí v Costa Calma (ve finále spíš all inclusive a působil trochu ošuntěle) se asi běžně za tuhle cenu neobjevuje. Je pravdou, že za normálních okolností bych po něm asi nesáhla, přece jen dáváme přednost jinému stylu ubytování se samoobslužným vařením, ale pro tak krátký výpad je ideální nemuset se o nic starat. Hotelový komplex byl, podle zjištění na mapě, umístěn na samém konci letoviska, odkud vedla už jen 10 km dlouhá pláž. To mi přišlo ideální.
Odlétalo se z Berlína, kam jsme se, po vyhodnocení všech pro a proti, vydali autem. Letiště Schönefeld je ve srovnání s ostatními v dosahu, zejména tím vídeňským, naprosto skvělá volba. Dálnice není tak frekventovaná a vzdálenost z Prahy tak akorát, aby z toho člověk nebyl zmordován. Parkování auta jsme měli předplacené v téměř dochozí vzdálenosti od terminálu (kdyby bylo úplně nejhůř), přesun zajištěn busem, který jezdil v pravidelných intervalech a cesta trvala jen 10 min.
Těšila jsem se moc a nutno konstatovat, že všechno klaplo dokonale a pobyt jsme si užili maximálně. Každý den jsme vyráželi hned po snídani, vraceli se tak akorát na večeři, pokaždé jsme měli v plánu skočit do moře nebo do bazénu, ale nikdy jsme to nestihli. Jídla byl dostatek, bylo skvělé a víno teklo téměř proudem. Nakonec se ukázalo, že v nás ten povalečský duch stejně nevyhraje a bude znovu pokořen tím poznávacím. Prostě nedokážeme jen tak někam odjet, zůstat na jednom místě bez, byť minimálního, průzkumu nejbližšího okolí.
Tentokrát jsem se v tomto směru držela zpátky a veškeré návrhy a akce ponechala v režii P.
V půjčeném autě, které na nás čekalo na letišti jsme projeli celý ostrov, najeli spoustu kilometrů a viděli, aspoň podle nás, to podstatné z tohohle Kanára. A moc se nám líbil. Nevzala jsem si s sebou ani foťák, protože jsem nechtěla být otrokem focení, ale stejně jsme se neudrželi a naflákali jsme jich hodně aspoň mobilem, protože by to byla vysloveně škoda. Jen nás zpětně mrzelo, že jsme nezachytili oblast La Oliva s charakteristickými domy, tam se nám hodně líbilo. Poučení pro příště. Nepodceňovat krátké pobyty! Zážitků jsme měli, jako bychom tam strávili minimálně týden.