čtvrtek 22. prosince 2016

Den trifida

To byl taky nápad zasadit strom před okno...
Malý stříbrný smrček rostl pomalu, nenápadně, ale rostl.
Ze dveří do zahrady jsme nakonec udělali velké francouzské okno. Máme tak možnost lépe pozorovat, co se děje venku, zda nám srnky zase ožraly poupata azalek a růží (neříkali jsme, že je musíme na zimu něčím obalit?). Zda svítí slunce. Zda se snášejí sněhové vločky k zemi a halí vše do magického zimního hávu a ticha.
"Hele už kvetou bledule!" "No podívej, ty kytky, není to nádhera?"
Smrček rostl dál.
"Měli bychom ho přesadit", říkali jsme si každý rok. A kam? No někam. Nikdy k tomu však nedošlo.
Smrček rostl dál. Mohutněl.
"Co kdybychom ho zastříhávali třeba do koule?" Nikdy k tomu nedošlo.
Pomalu se dostal až do výšin horního francouzského okna.
"Co s ním uděláme?" Já nevím, asi ho necháme dál růst. Teď už ho teda nepřesadíme.
Smrk rostl dál.
Už přes něj není vidět na louku za lesem.
Vlastně celou zahradu stromy a keře tak nějak sevřely a dávají nám najevo, kdo by měl vypadnout.
My se ale jen tak nedáme. Občas si ten prostor pokusíme ubránit. Je to fuška a je to rok od roku těžší a těžší.
"Co s tím smrkem?"
"Co kdybychom si z něj udělali vánoční stromeček?"
Nejdřív nám ta myšlenka přijde šílená, ale postupně získává reálnější obrysy. Už máme dost těch dánských pravidelných jedlí.
Odvezeme si kus naší voňavé zahrady. Budeme mít pořádný strom.
Venku mrzne až praští. Na porážení smrku to není ideální, protože je zmrzle křehký.
Chvíli otálíme, moc se nám do toho nechce. Je to jako řezat živou bytost.
V duchu se mu omlouváme.
Tak jdem na to.
Smrk se kácí k zemi. Špička křupne. A jeje. Měla jsem ho chytat. Ale to by mě asi zalehnul. To nevadí, vrcholek zas přiděláme.
V zahradě jeho rozměr působil tak nějak normálně.
Zabral nám celou kuchyň. Rozpětí dolních větví je víc jak tři metry.
Jak ho jen převezeme? Je těžkej a strašně, ale strašně píchá. Bez rukavic na něj nelze sáhnout.
Trochu nám to spočítá, zdá se.
"Já bych ho už nezkracoval." No dobrá, ale není mi jasný, jak to doma pořešíme.
Necháme ho pár hodin rozmrznout než se s ním začneme znovu prát. Postupně ho omotáme.
Vypadá tak malý. Normální. Stromeček.
Do auta se vejde. Tip ťop.
S vypětím všech sil ho vytáhneme do bytu.
Jsme celý usmolený. Protest smrku pokračuje. Co jsme si to sakra vymysleli?
Krásně voní. Jinak než ostatní vánoční stromky. Jako eukalyptus.
Rozmotáme ho.
Zabral nám půlku obýváku. Šmankote, kam ho dáme? Jak ho usadíme do stojánku? Neudrží ho. To se dalo čekat, není dělaný na pořádný stromy.
Spodní patro musí ještě pryč. Tak a je to.
Je všechno, jen ne pravidelný.
"Vypadá jak trifid."
Krásný trifid.
Všichni mají Štědrý den. My máme Den trifida.

Hezké Vánoce přeje Trifid!










8 komentářů:

  1. Spočítá vám to ještě jednou-až ho budete seschlý likvidovat :) Je krásný a na chalupě bude lepší výhled-všechno v cajku. Hezké svátky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, ještě nám to spočítá, minimálně jednou, pokud ho ten stojánek do tý doby udrží :-) Užijte si Vánoce!

      Vymazat
  2. Moc hezký příběh, krásný konec jednoho krásného stromu :)
    Hezké svátky a ať se daří!
    Mm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Tome, přeji pěkně proběhaný nový rok!

      Vymazat
  3. sice docela pozde ale prece :))
    moc hezke čteni:)) Konecně nekdo kdo neběhá :))

    OdpovědětVymazat
  4. ok promin :) konečne nebehaci zapisek :))

    OdpovědětVymazat